Učit, nebo naučit?

Co? Jak? Proč? To jsou základní otázky, na které by jak učitelé, tak žáci měli být schopni odpovědět, každý z pohledu své role v rámci školní práce. Prioritou učitele by mělo být své žáky něčemu naučit, ne je pouze učit. Stejný cíl si klade také probíhající revize Rámcových vzdělávacích programů. V první řadě jde o redukci objemu učiva za účelem získání prostoru na procvičování a aplikaci naučeného v kontextu. To je způsob, jak znalosti povýšit na úroveň dovedností.

Při hodnocení úspěšnosti vzdělávacího procesu, tedy pro míru dosahování vzdělávacích cílů, by měla být zodpovědnost za úspěch žáka v procesu učení přiměřeně rozdělena mezi něj a učitele. Zodpovědností učitele je stanovit cíle a kritéria úspěchu a v návaznosti na ně zvolit správný vzdělávací obsah a nabídnout rozmanité aktivity, díky nimž bude mít žák možnost daného cíle dosáhnout. „Dle teorie mastery learning, která stavěla na schopnosti rozvíjet každého jedince v souladu s jeho možnostmi a stála na počátku formativního hodnocení, předpokládáme, že všichni žáci se mohou učit a dosáhnout cíle, jestliže jim je poskytnuto dostatek času, který k tomuto osvojení potřebují, a další vhodné podmínky, jako je adekvátní pomoc učitele či spolužáků nebo způsob výuky ušitý jim na míru,“ doplnila Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Právě práci s cíli vzdělávání, jako jedné ze zásadních metod formativního hodnocení, se věnovali na svém čtvrtém setkání také lídři skupin formativního hodnocení v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, které proběhlo 15. května v Praze.

Výchovně-vzdělávací cíle by měly být vnímány především jako cíle pro žáky, a ne jako cíle pro učitele. Učitelé se shodli, že jasné stanovení cílů vzdělávání a jejich sdílení se žáky se v krátkodobém i dlouhodobém horizontu vyplácí oběma stranám. Navíc pokud se s cíli učení pracuje v kontextu formativního hodnocení a jsou se s žáky sdíleny srozumitelnou formou a podpořeny průběžnou zpětnou vazbou při jejich dosahování, vytrácí se problém s motivací žáků k učení. Žáci totiž vědí, proč tu kterou učební činnost dělají a k čemu jim v budoucnu bude užitečné to, co se díky ní naučí. Takto postavená výuka zásadně mění vnější motivaci v daleko efektivnější motivaci vnitřní.

„Stává se, že učitelé chtějí žákům sdělit cíl hodiny, avšak místo toho oznámí téma. Je otázkou, zda je žákům potřeba sdělovat cíl každé výukové jednotky, či je lepší uvádět cíle dlouhodobé. V neposlední řadě má také učitel možnost cíl hodiny žákům nesdělit a na konci si ověřit, jaký cíl žáci ve výuce viděli,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

 

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.