Kniha Dylana Wiliama předurčila kroky mého dalšího profesního rozvoje

Květa Sulková vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy v oboru matematika-biologie se zaměřením na učitelství 2. stupně ZŠ a SŠ. Několik let učila na pražské základní škole a od roku 2015 je součástí týmu vzdělávací organizaci EDUkační LABoratoř, kde zastává pozici vedoucí metodičky.

Rozhovor vznikl pro projekt Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta UK a vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř. Více informací o aktivitě najdete na formativne.cz.

Formativní hodnocení je v poslední době velmi populární termín. O co vlastně jde?

Pokud bych měla popsat formativní hodnocení co nejstručněji, tak se jedná o koncept plánování, realizace a reflexe výuky, který probíhá v bezpečném prostředí a s použitím respektující komunikace. Je to způsob pedagogické práce, která má za cíl maximálně podpořit každého žáka v jeho učení.

Z mého popisu je asi zřejmé, že se nejedná pouze o hodnocení výstupů žáků. Proto používám raději spojení formativní či responzivní výuka, které tento přístup lépe vystihuje.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Dnes vím, že jsem se s ním setkala už jako žákyně na základní škole, protože mnoho učitelů používalo (a i dnes používá) prvky formativního hodnocení zcela intuitivně. Tehdy jsem jednotlivé postupy samozřejmě nedokázala pojmenovat, a to ani o několik let později, když jsem se ocitla na druhé straně katedry jako učitelka. Obrovský posun a komplexnější vhled do tématu mi přinesla kniha Dylana Wiliama Zavádění formativního hodnocení, kterou jsme s kolegy vydali pro české učitele. Můžu říct, že předurčila kroky mého dalšího profesního rozvoje a směřování aktivit naší organizace.

Realizujete projet Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

Šlo vlastně o přirozenou genezi našich pracovních záměrů a šťastnou náhodu. Publikaci Zavádění formativního hodnocení jsme shodou okolností vydali ve stejné době, jako vyšla kniha Formativní hodnocení na základních školách z pera Karla Starého a Veroniky Laufkové. S autory jsme se spojili, uspořádali seminář na téma hodnocení, a když se objevila možnost zapojit se společně do projektu formativne.cz, neváhali jsme. 

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Jistě bych doporučila výše zmíněné publikace, které vnímám jako základní literaturu. V době pandemie se také objevilo nesčetně různých webinářů a online přednášek na toto téma, pro nezkušeného posluchače je ale obtížné rozlišit, který zdroj přináší kvalitní, a hlavně nezkreslený obsah. Učitelé mohou dále navštívit různé vzdělávací programy v rámci DVPP, i tady jsou však mezi jednotlivými nabídkami značné rozdíly. Osobně můžu doporučit jen to, co znám, a to jsou naše kurzy, za jejichž kvalitou si stojím.

Myslím, že také velmi dobře fungují různé facebookové skupiny zaměřené na formativní hodnocení, kde uživatelé sdílejí užitečné zdroje, své zkušenosti a mají zde prostor pro konzultaci konkrétních otázek či obtíží, které ve své praxi řeší.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, jaký je zde rozdíl? A mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Někdy slýchám, že sumativní hodnocení je opak formativního. Tak to není. Je to prostě jiný způsob hodnocení, používaný za jiným účelem a v odlišné fázi učení. Sumativní hodnocení použiji na konci probrání nějakého logického celku, když chci zhodnotit, nakolik si žák učivo osvojil. Míru porozumění můžu vyjádřit například známkou, body, procenty nebo slovně. Hodnotit formativně oproti tomu znamená poskytovat žákovi v průběhu učení zpětnou vazbu, která mu pomáhá se zlepšovat.

S povinným plošným nastavením nesouhlasím. Zavádění by ze strany MŠMT mělo probíhat formou podpory v podobě vzdělávání, odborné literatury, možnosti sdílení, síťování škol či mentoringu.

Co si myslíte o známkování?

Dle mého názoru do škol patří, ne však v takové míře, jako nyní. Umím si představit jednu známku za celý tematický celek.

Jak dlouho vlastně trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně?

Cesta k formativnímu hodnocení je u každého učitele individuální. Někdo tímto způsobem přemýšlí přirozeně, jiný se to musí naučit. Neexistuje dané minimum, které musíte znát pro to, abyste s formativním hodnocením mohli začít. Stejně tak ale neexistuje hranice, ke které je možné dojít a říct si, že už víte vše. Responzivní učitel se učí a pracuje na sobě celý profesní život.

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?

Určitě. A čím dříve se s ním žáci setkají, tím lépe na něj reagují a tím větší má pro ně přínos.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Když škola s rodiči komunikuje otevřeně, představí jim koncept formativního hodnocení, vysvětlí jeho výhody i možné problémy a je schopna zodpovědět případné dotazy, pak rodiče většinou reagují dobře.

Převzato z formativne.cz