I sumativní test se dá využít formativně
Někteří učitelé stále vnímají sumativní a formativní hodnocení jako dva samostatné a oddělené způsoby hodnocení výstupů svých žáků. Obě oblasti však mohou ve výuce velmi dobře fungovat ve vzájemné symbióze a mít na učení žáků pozitivní vliv. Například klasické sumativní testy (písemné práce, desetiminutovky, diktáty atd.) je možné využít formativním způsobem.
Tradiční způsob myšlení vede k představě, že sumativní test probíhá na konci učebního celku a učitel ho využívá k tomu, aby zhodnotil výkon žáků v dané oblasti. Stejný test je však možné aplikovat i v době, kdy se žáci látku ještě učí v podobě takzvaného pretestu (přípravného testu). Pretest není ohodnocen známkou a slouží žákům k tomu, aby si v bezpečném prostředí ověřili, do jaké míry si látku osvojili. Pretest také pomáhá identifikovat oblasti, na které je třeba se v dalším učení zaměřit a které byly zvládnuté s jistotou. Takový typ přípravy rovněž snižuje obavy z „ostrého“ testování.
Formativní využití sumativních testů
Když učitel plánuje formativní využití sumativních testů, je vhodné přizvat žáky, aby se na přípravě podíleli. Vytváří tak příležitost k tomu, aby žáci přejímali odpovědnost za vlastní učení. Jejich zapojení je možné již na prvním stupni základní školy.
Žáci mohou participovat na samotné tvorbě testových otázek, přičemž učitel předem poskytne seznam klíčových pojmů, na kterých má být test založen. Později mají žáci možnost vyjasnit si nejasná zadání či neznámé formulace.
Učitel má také příležitost test revidovat před samotnou aplikací. Často se v rámci přípravy odhalí problémové oblasti, na které může reagovat.
Žáci také dostanou šanci sestavit vlastní stupnici hodnocen a případně ji porovnají se stupnicí, kterou vytvoří učitel. Před testováním pak žáci odhadují svůj výkon, který následně porovnávají s výsledky testu a hodnotí efektivitu vlastního učení (sebehodnocení).
Tříbarevný test
Jedním z konkrétních nástrojů formativního hodnocení, který s pretestem pracuje, je tříbarevný test. Svůj název získal tím, že žáci při jeho vyplňování používají tři různé barvy. První barvou žák zapíše vlastní odpovědi, druhou barvou je napsáno, co se dozvěděl při spolupráci se spolužáky, třetí barva slouží k doplnění informací z dostupných zdrojů (např. sešit, učebnice, internet). Cílem žáka je vyplnit test co nejlépe. Tříbarevný test následně slouží jako studijní materiál, proto je vždy třeba, aby učitel uvedl správné řešení. Barvy v testu slouží k jednodušší orientaci v tom, co žák zvládá bez další pomoci a v čem potřeboval podporu. Tuto informací může při dalším plánování výuky využít i učitel například tak, že se vrátí k látce, ve které chybovala většina třídy. „Žáci zároveň uvádí, že při vyplňování tříbarevného testu se učí, hledají souvislosti, sdílí své poznatky se spolužáky, což prohlubuje potom jejich porozumění dané problematice,“ dodává Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Testování je nedílnou součástí jak školního prostředí, tak formativního hodnocení. Učitel potřebuje pravidelně zjišťovat, jak na tom žáci jsou a kde se právě vědomostně nachází, aby jim mohl pomoci v dalším učení. Nemůže vycházet pouze z toho, že si myslí, že žáci na dané úrovni již jsou. Nezřídka slýcháme doporučení, že by se nemělo testovat. S tím nemůžeme souhlasit, testování je v pořádku, jen po každém testu není potřeba dávat žákům známku.
Zdroj: formativne.cz