Tolik se o děti nebojím. Někteří rodiče si myslí, že muži do školek nepatří, říká učitel (aktualne.cz)

Sedmadvacetiletý Jan Fajmon je jeden ze 167 mužů, který v Česku učí v mateřské škole. Už se setkal s předsudky rodičů, že muži do školek nepatří, ale děti mají jeho kamarádský a aktivní přístup rády, někteří rodiče ho naopak vyhledávají. Mužská a ženská energie je podle Fajmona úplně jiná. „Každý dokážeme dát dětem něco navíc. Já se o ně třeba tolik nebojím, když upadnou, zvednu je a neřeším to. Kolegyně jsou opatrnější,“ míní. Sám ale přiznává, že pracovat s dvouletými dětmi by si netroufl.

Foto: Drahoslav Ramík

„Od té doby, co pracuji ve školce, s sebou všude nosím minimálně jeden balíček papírových kapesníků. To moc chlapů nedělá,“ směje se Jan Fajmon, sedmadvacetiletý učitel v Mateřské škole Rezkova v Ostravě-Zábřehu. S dětmi ve školce pracuje Fajmon už pátým rokem.

„Jsem strašně rád, že jsem si na konci základní školy vybral učitelství. Druhá možnost byla kuchař-číšník, protože rád vařím,“ vysvětluje, přestože podle něj není vůbec jednoduché rozhodovat o své budoucnosti už v patnácti letech. Vztah k dětem získal na táborech, kam jezdil jako malý a kde později dělal vedoucího.

Jako učitel v mateřské školce je stále trochu raritou. „Rodiče koukají a říkají, co ten tady dělá,“ přiznává. Na střední pedagogické škole začínal se dvěma spolužáky, ti ale záhy odešli studovat jinam, takže zůstal jediným mužem ve třídě. V republice v loňském školním roce pracovalo v mateřských školách pouze 167 mužů z celkových 29 tisíc učitelů. Ještě před deseti lety bylo z 22 tisíc učitelů ve školkách jen 24 mužů.

„Stalo se mi, že někteří rodiče z vedlejší třídy nechtěli, aby ke mně jejich děti na odpoledne přešly. Většinou se to ale rychle vyřešilo, když jim děti samy řekly, že ke mně chtějí. Nikdy mi naštěstí žádný rodič z mé třídy neřekl, že nechce, abych učil jeho dítě,“ popisuje Fajmon.

Má i opačné příklady. Jiní rodiče se na něj ptají, a letos ho po prvním týdnu školky jedni rodiče pochválili. „Říkali, že o mě jejich dcera hrozně hezky mluví a že jsou rádi, že může chodit právě ke mně,“ popisuje, co ho potěšilo.

Foto: Drahoslav Ramík

Mužská a ženská energie je jiná, děti potřebují oba vzory

Při práci s dětmi je suverénní, ani na chvíli se jim nepřestane věnovat, dokáže je zabavit. „Máme rádi pana učitele, protože s námi dělá blbiny. A taky závodí a tancuje,“ říkají děti. Mužská a ženská energie je podle Fajmona úplně jiná.

„Každý dokážeme dát dětem něco navíc. Já se o ně třeba tolik nebojím, když upadnou, zvednu je a neřeším to. Kolegyně jsou opatrnější. Když se ale něco opravdu stane, tak funguji stejně, foukám bolístky,“ směje se Fajmon. Podle něj je dobře, když může být u dětí muž i žena, aby se dětem dostalo obou přístupů.

V době návštěvy s dětmi pracuje na poznávání nových spolužáků a uvědomování si vlastního těla ve skupinkách po čtyřech dětech. „Když máte ve třídě třicet dětí, je mnohem jednodušší si je rozdělit na menší celky, abyste se stíhal věnovat všem,“ vysvětluje. „Jedno dítě ze skupinky si lehne na zem a zbytek je obestaví víčky, které vám rozdám,“ dává instrukce učitel.

Děti pak svému novému „figurínovému“ kamarádovi dodělají obličej a oblečou ho do svršků podle libosti. Musí se mezi sebou dohodnout, kdo bude „obkreslený“, což pro ně není jednoduché. Na konci se každá skupinka pochlubí svým výtvorem a Fajmon se jich vyptává, jakým způsobem se dohodli.

Velký důraz klade také na pohyb – jakmile jdou děti ven, Fajmon si s nimi oběhne „dvě kolečka“ kolem hřiště, kluci ho pak lákají, aby s nimi hrál ragby. „To jsem je naučil loni a oni to od té doby pořád chtějí hrát,“ vysvětluje učitel.

Zároveň využívá moderních poznatků o vzdělávání a výchově dětí. Snaží se je naučit, aby si problémy uměly řešit samy mezi sebou a nechtěly na všechno jeho rozhřešení. Rád pracuje i s digitálními technologiemi. Například s robotickou včelkou, s níž se děti učí základy programování.

„Ale nejen to, také pravolevou orientaci. Minulý týden jsem si vzal děti a ve velkém kruhu se zkoušeli sami navádět, o kolik kroků mají jít doprava či doleva, až pak jsme to zkoušeli se včelkou,“ popisuje Fajmon. Pracuje také s interaktivní tabulí a materiály neziskové organizace EDUlab, kde působí také jako školitel.

Foto: Drahoslav Ramík

Na dvouleté děti bych si netroufl, přiznává učitel

S přemírou ženského kolektivu se vyrovnává tak, že po práci vyhledává mužskou společnost. „Rád zajdu s kamarády na pivo, abych to trochu vyrovnal. Zajímavé je, že moje snoubenka to má zase naopak. Pracuje jako softwarová inženýrka mezi samými muži,“ vypráví. Jeho matka je také učitelka, a vždy ho v jeho rozhodnutích podporovala.

Proč podle něj není ve školství více mužů? „Předsudky společnosti, nízké platy a taky je pravda, že to není pro každého chlapa,“ míní. On sám by si třeba netroufl na dvouleté děti, které ve školce v jiné třídě také mají. „Tam je to spíše o tom tulení a utěšování, protože děti vždycky na začátku hodně pláčou,“ vysvětluje.

Přestože ho práce baví, ve školce zřejmě nezůstane. Plánuje si dodělat vysokou školu a časem začít učit na prvním stupni základní školy. „Láká mě to, ale myslím, že je dobré vyzkoušet si učení takhle od začátku. Lépe pak porozumíte těžkostem přechodu mezi školkou a první třídou,“ myslí si Fajmon.

Zdroj: www.aktualne.cz